Přehled médií

PŘÍBĚH DLUŽNICE

V noci nemůže spát a ani ráno pro ni není vysvobozením. Vstává do dalšího dne plného zmaru a bezmoci. Takových má za sebou stovky a před sebou nekonečno. Život ztratil všechny barvy, není na co se těšit, zbylo jen jediné – dluhy. Okovy, za které může dobré srdce.

Ten příběh je starý jako lidstvo samo, protože dluhy tady byly dávno předtím, než se objevily peníze. Alespoň to tvrdí antropolog David Graeber v knize Dluh prvních 5000 let. Celá historie včetně převratných dějinných událostí se podle autora točí kolem dluhů. A nejen historie. Díky potřebě půjčit si a ochotě půjčovat mohla vzniknout úžasná postava lichváře Shyllocka, kterou profesor Martin Hilský, znalec a překladatel díla Williama Shakespeara, považuje za jednu z nejlépe propracovaných lidských charakteristik v dramatikově díle. S dluhy si to po svém vyřídil i další věhlasný literát minulosti, Honoré de Balzac. Knihu Umění platit své dluhy napsal v první polovině devatenáctého století, přesto je tento humorný spisek velmi současný. Ne snad proto, že v něm notorický dlužník radí, jak uspokojit věřitele bez jediného haléře, ale ukazuje, že dluhy se nevyhýbaly ani pánům, ani kmánům a doběhly i lidi vzdělané, úspěšné a uznávané.
Dluhy zůstávají, doba se mění. A mění se i pohled na dlužníky. Peníze sice dluží každý druhý Čech, ale ti, kteří se dostanou do problémů se splácením, jsou bráni v lepším případě za hlupáky, v tom horším za kriminálníky. Chtěla jsem tenhle pohled změnit. Chtěla jsem vám ukázat ženy, které spadly do dluhové pasti z dobroty srdce, z lásky. Málokdo si totiž umí představit, jak těžce se s takovým balvanem žije. Nebo spíš přežívá. Nadační fond Oddlužení pro každého má takových osudů v databázi již desítky. Fond byl zřízený za účelem pomoci lidem v dluhové pasti s ohledem na novou právní úpravu, díky které může o oddlužení požádat téměř každý. Už žádný exekutor, už žádná spirála rostoucích úroků, už žádné bezesné noci a zoufalá rána. To je ráj, o kterém snily tři ženy, které se rozhodly podělit o svůj příběh. „Snad to pomůže ostatním, aby se nedostali do stejně těžké situace, jako se to stalo mně,“ slibovaly si unisono. Sešly jsme se, popovídaly si a domluvily datum focení.
Ani jedna na něj nakonec nedorazila.
Všechny tři mi postupně napsaly zprávu, že příběh mohu použít, ale chtějí změnit jméno a rozhodně se odmítají fotit.
„Bojím se, že otevřenost ublíží mým dětem,“ napsala mi paní Alena, která se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak. Ale co záleží na jménu nebo na fotce. Důležité jsou příběhy, A ty jsou skutečné. I když někdy zní neskutečně.

Zdroj: Ona Dnes 30.9.2019, strana 16

Dům s pěti byty se měl prodat za 600 tisíc, protože majitel byl v insolvenci. Cena zaskočila i soudkyni

Od června jsou volnější podmínky pro oddlužení. Konkrétní případ ukazuje, že ani insolvenční řízení nemusí probíhat hladce. Nejčastěji se dlužníci hádají o hodnotu majetku.

Dům na konci ulice umístěný u železniční trati, která vede od Náchoda směrem k polským hranicím, slouží jako bytovka. Ve třech patrech o celkové zastavěné ploše 534 metrů čtverečních se rozkládá pět bytů. Odhadovaná cena 600 tisíc korun, za kterou se měl dražit, zaskočila i soudkyni, co na případ dohlížela.

Po sérii stížností se dům nakonec dražil a prodal za více než dvojnásobnou cenu.

Příběh začíná insolvencí původního majitele Jaroslava Středy. Když se ukázalo, že nezvládá umořovat dluhy podle splátkového kalendáře, věřitelé dali pokyn přidělenému insolvenčnímu správci, ať dá nemovitost do dražby a získané peníze využije na pokrytí dluhu.

Jenomže insolvenčním správcem oslovený znalec přišel s překvapivě nízkou cenovkou. Nemovitost ohodnotil na 600 tisíc korun.

„Když jsem dům kupoval, tak si obec nechala udělat odhad a ten hodnotu vyčíslil na 1,2 milionu korun a já jsem do domu ještě hodně investoval,“ tvrdí Jaroslav Středa, podle kterého byla cena domu velmi podhodnocená.

Znalec ale budově vytýkal celou řadu problémů – nízký standard jednotlivých bytů, nízký výnos z nájemného, blízkost železniční tratě, špatný stav fasády (zateplená fasáda v reportáži je až dílem nového majitele) a fakt, že v katastru je nemovitost zapsaná jako rodinný dům a ne jako bytový.

Zaráží ale i srovnání s dalšími domy na prodej v okolí, které znalec vybral. Ty mají cenovky od 1,4 až po 3,5 milionu korun. Tedy násobně vyšší než je hodnota, kterou domu přisuzuje. A cena je přitom klíčová, protože od ní se odvíjí počáteční cena nemovitosti v dražbě.

I byty jsou v dané lokalitě dražší, psala soudkyně

Sama soudkyně podle insolvenčního spisu upozorňovala hlavního věřitele, že i jednotlivé byty se v dané lokalitě prodávají dráž.

„Sdělila jsem mu, že byty na internetu v této lokalitě jsou za daleko vyšší cenu, poté ať zváží prodej po jednotlivých bytech. To odmítl, ale uvedl, že se spojí se správcem a věc projedná,“ dala do zápisu soudkyně Věra Šafrová, která nad případem dohlížela.

Po protestech došlo na druhý posudek. Dům najednou dostal cenovku o milion korun vyšší a vydražil se nakonec za 1 328 000 korun.

Samotný insolvenční správce Václav Špůr odmítá případ komentovat nad rámec spisu.

„Všechno je v mých zprávách a reakcích na nařčení pana Středy, které jsou přístupné v insolvenčním rejstříku,“ reagoval insolvenční správce.

Podle expertky na oddlužování Barbary Halířové z Agentury pro sociální začleňování ke sporům mezi dlužníkem a insolvenčním správcem dochází. Nejčastějším důvodem je právě oceňování majetku.

„Velmi často se to stává ve chvíli, kdy dlužník má jinou představu například právě o hodnotě majetku nebo způsobu spolupráce,“ vysvětluje Halířová.

Dlužníci by ale podle ní neměli ani v případě sporů s insolvenčními správci rezignovat na svoje povinnosti. Nemají přestat komunikovat a už vůbec nemají přestat splácet své dluhy.

Příběh Jaroslava Středy končí opět exekucí. Režim oddlužení mu byl i na návrh správce zrušen. Nepomohl mu právě fakt, že své povinnosti nedokázal řádně plnit.

Volnější vstup do insolvence zatím příliš netáhne

Od června začala platit novela insolvenčního zákona, která upravuje podmínky, jež jsou nutné pro vyhlášení osobního bankrotu. Zatímco dřív mohli na oddlužení dosáhnout jen lidé, kteří prokázali, že dokážou během následujících pěti let splatit třetinu svých závazků, tak aktuálně do insolvence mohou lidé, kteří dokážou měsíčně splácet minimálně 2 200 korun a mají vynaložit „veškeré úsilí“, aby splatili během pěti let právě třetinu dluhů.

V souvislostí s účinností novely čekali odborníci velkou vlnu zájmu o insolvenci, data za červen jsou ale daleko střízlivější. „Za červen je to zhruba 3 200 návrhů, oproti loňskému červnu je to nárůst skoro o 88 procent, na druhou stranu to není příliš mnoho,“ říká Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení.

Podle něj by se počet přihlášených návrhů o oddlužení mohl měsíčně pohybovat kolem šesti až sedmi tisíc.

Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/dum-s-peti-byty-se-mel-prodat-za-600-tisic-protoze-majitel-byl-v-insolvenci-cena-zaskocila-i-soudkyni-76182?dop-ab-variant=10&seq-no=1&source=hp

Příběh Věry: Kvůli dluhům přišla o byt i přátele. Teď jí svitla naděje

Dluhy obrátily paní Věře život naruby

Zhroucený svět, beznaděj, konec. Slova, která často paní Věra opakuje, když popisuje svůj životní příběh. Příběh o tom, jak se z úspěšné cukrářky stala „troska, kterou každý opovrhuje“, jak sama o sobě říká.

V roce 1995 se tehdy dvaačtyřicetiletá Věra rozhodla, že sekne s prací sekretářky v malém strojírenském podniku a pustí se do podnikání. Od své babičky a maminky se naučila pekařskému řemeslu. Začalo to nejdříve štrúdly a vánočkami pro rodinu, postupně přibývaly věnečky, indiánky, špičky a dortíky všeho druhu, které si u ní objednávali příbuzní, známí i sousedé, když chystali nějakou slavnost – svatby či narozeniny. Věra od nich dlouho slýchávala, aby si otevřela svou vlastní cukrárnu a nakonec své vášni opravdu podlehla.

„V našem městečku na náměstí zrovna končilo jedno malé občerstvení, kde dělali chlebíčky, paní majitelka už na práci nestačila, rodinu neměla. Tak jsem se s ní domluvila, že bych si prostor pronajala,“ vzpomíná na své začátky Věra.

„Nemusela jsem tehdy ani přemlouvat manžela, viděl, že pečením žiju, tak jsme dali dohromady veškeré úspory a já si za ně nakoupila potřebné věci jako míchače těsta, šlehače a hlavně speciální pekárnu a vybavení do prodejny jako chladicí pulty, stoly a židle. Na nákup surovin jsem si tehdy půjčila od své maminky, ale do 14 dnů jsem ji peníze vrátila.“

Podnikání šlo paní Věře jako po másle. Před její cukrárnou často bývaly fronty, to když se po okolí rozneslo, jak úžasné sladkosti paní Věra vyrábí.

„Sama už jsem vyrábět nestačila, tak jsem nejdříve zaměstnala jednu kamarádku, pak druhou. Poté, co si ode mě začaly nakupovat hotely, jsem se rozhodla, že podnikání rozšířím o pekárnu. A protože jsem nemohla najít odpovídající prostor, rozhodla jsem se, že si na úvěr provozovnu postavím. Banka mi půjčila, my jsme zastavili svůj barák, provozovnu jsme postavili. Hned první rok po rozjetí výroby jsem získala desítky odběratelů. Začala jsem dokonce litovat, že jsme provozovnu neudělali větší. Jenže pak to přišlo…“

Paní Věra pak s pláčem popisuje, jak jí náhle onemocněl manžel. Téměř rok byl upoután na lůžku, musela se o něj od rána do večera starat. O provoz pekárny a cukrárny se začal starat její syn a začaly problémy. „Úplně mu to vlezlo do hlavy. Najednou byl z něho velkopodnikatel, který se vychloubal před kamarády, že řídí velkou firmu. Bohužel, výroba začala stagnovat, tedy hlavně zhoršila se kvalita, protože syn vyhodil nejlepší zaměstnance a najal si levnou pracovní sílu, bez jakéhokoliv vztahu k řemeslu. Odběratelé začali vypovídat smlouvy, obrat rapidně klesal. Syn začal pít a pod vlivem alkoholu způsobil nehodu, při níž zahynuli dva lidé. Skončil ve vězení.“

To už byla paní Věra sama, její manžel zemřel. Po těchto událostech paní Věra ztratila jakoukoli motivaci pro další práci. „V té době, kdy jsem byla na dně, přišli za mnou dva kumpáni, kteří znali mého syna, že ode mne firmu koupí. Hned jsem jim na nabídku kývla, už jsem prostě nechtěla pokračovat v něčem, co mi přineslo neštěstí,“ říká s pláčem paní Věra.

Jenže to nejhorší ji teprve čekalo. Mladíci nechali firmu převést na sebe, ale paní Věře nezaplatili. „Dala jsem vše k soudu, advokáti mě stáli téměř půl milionu korun. Ale stejně jsem nic nevymohla. Firma šla do insolvence a já jsem neměla na splátky bance. Začala jsem si půjčovat, kde to šlo, půjčku splácela další půjčkou. Nakonec jsem přišla o barák a hlavně o přátele.“ Rodina i známí se od Věry odvrátili, na malém městě se klepy o zadlužené ženské a synovi kriminálníkovi šířily velmi rychle. Paní Věra skončila na své malé chatičce v Pošumaví.

Věře nyní podal pomocnou ruku Nadační fond oddlužení pro každého, který pomáhá lidem ve finanční tísni. „Po novele zákona, která platí od 1. června, má paní Věra jakožto důchodce šanci na oddlužení již do tří let od podání návrhu,“ uvedla Michaela Čechurová z Nadačního fondu oddlužení pro každého.

Pro paní Věru je to naděje. „Musím říct, že jsem už měla ty nejčernější myšlenky. Ale teď je to možná šance, jak se znovu postavit na nohy. Nebo spíše, jak přežít…,“ dodává paní Věra.

Zdroj:
https://www.i60.cz/clanek/detail/23470/pribeh-very-kvuli-dluhum-prisla-o-byt-i-pratele-ted-ji-svitla-nadeje

První kroky k jednoduššímu oddlužení. Co udělat nejdřív?

Novela insolvenčního zákona přináší od června nová pravidla osobního bankrotu. Podívejme se, jak o oddlužení požádat.

Z diskusí s lidmi, které jejich dluhy přerostly, víme, že slovo oddlužení je pro ně abstraktní pojem. Bojí se složitosti a náročnosti papírování, mají obavy, aby nenaletěli podvodníkům a neseriózním subjektům, kteří z nich vylákají zbytek peněz, což jejich dluhovou past ještě prohloubí.

Velká část dlužníků si také myslí, že nejdříve musí našetřit peníze pro zpracovatele insolvenčního návrhu, což je vzhledem k jejich špatné finanční situaci velmi problematické. Tady je důležité zdůraznit: Placení předem není vyžadováno a už vůbec ne v hotovosti.

Zákon omezuje odměnu za zpracování na 4000 korun (plus DPH) za samostatný insolvenční návrh, případně na 6000 Kč (plus DPH) za manželský insolvenční návrh. Tento poplatek se neplatí předem, ale až po zahájení insolvenčního řízení – automaticky se pak strhává z měsíčních splátek. Jakékoli další poplatky nebo příplatky jsou nepřípustné.

Hlavní změny, které novela přináší, už web Peníze.cz popsal. Proto se tentokrát zaměřím spíše na to, co konkrétně musí dlužník udělat, aby procesem oddlužení úspěšně proplul.

Kdo může sepsat návrh

I po letošním 1. červnu stále platí, že žadatel o osobní bankrot musí splňovat základní podmínky: mít dluhy alespoň u dvou věřitelů, tyto dluhy jsou více než 30 dní po splatnosti a žadatel je nedokáže splácet. Pokud podmínky splňuje, musí jako první krok vypracovat návrh na oddlužení a podat ho k soudu.

Stále platí, že k vypracování návrhu na oddlužení a jeho podání jsou (ve spolupráci s dlužníkem a za zmíněnou jednotně stanovenou odměnu) oprávněni pouze zástupci právnických profesí – tedy advokát, notář, insolvenční správce, popřípadě exekutor. Návrh můžou vypracovat a podat také neziskové a veřejně prospěšné organizace s potřebnou státní akreditaci – ty nárok na odměnu nemají.

Zdroj: https://www.penize.cz/osobni-bankrot/406837-prvni-kroky-k-jednodussimu-oddluzeni-co-udelat-nejdriv

Desítky tisíc lidí mohou vybřednout z dluhové pasti díky novému zákonu

Worried Couple Sitting On Sofa Looking At Bills

Od června získají lidé v exekuci větší šanci dostat se ze své tíživé finanční situace. Pomoci jim v tom má novela insolvenčního zákona. Zatímco nyní na oddlužení dosáhne ročně asi 20 tisíc lidí, díky změně zákona by to podle odhadu odborníků mohlo být 50 až 100 tisíc lidí ročně

„V rámci současné právní úpravy bohužel platí, že velkému počtu dlužníků není možné pomoci. Jejich dluhy jsou ve srovnání s příjmy tak obrovské, že na oddlužení prostě nedosáhnou. To se nyní změní,“ říká Michaela Čechurová z Nadačního fondu Oddlužení pro každého, který zdarma poskytuje komplexní poradenství předluženým lidem.

Můžete na úvod říci, jak moc jsou exekuce vážné téma a kolika lidí se týkají?
Exekuce postupně narůstají do obřích rozměrů. Je to reálný problém, který se týká statisíců lidí. Předloni mělo podle mapy exekucí nějakou formu exekuce 9,7 procenta obyvatel České republiky, tedy 863 tisíc lidí. Tři a více exekucí mělo 493 tisíc osob. Více než deset exekucí současně mělo 151 000 lidí. Celkem se vedlo přes 4,5 milionu exekucí. Nejhorší byla situace v Ústeckém kraji, kde byla v exekuci téměř pětina obyvatel, a v Karlovarském, kde v ní bylo 17 procent lidí. V okresech Chomutov, Sokolov, Most a Ústí nad Labem to byla víc než pětina.

Tito lidé mají nyní šanci svoji situaci řešit. Co se od června přesně stane? V čem skýtá novela insolvenčního zákona pro dlužníky naději?
Přestane platit vstupní podmínka, podle níž musí být dlužník schopen uhradit v pěti letech aspoň 30 procent svých závazků. Dosud musel totiž člověk v dluhové pasti prokazovat, že je během pěti let schopen zaplatit alespoň 30 procent svých dluhů, včetně odměny insolvenčnímu správci ve výši 65 tisíc korun, a až poté mu soud oddlužení povolil. Tato podmínka díky novele padá. Nově je možné, aby člověk během pěti let zaplatil méně než dosud nutných 30 procent dluhů. Bude na soudu, aby na konci oddlužovacího procesu posoudil, zda dlužník vynaložil maximální možnou snahu a jeho oddlužení platí, i když zaplatil třeba jenom desetinu dlužné částky.

Co dalšího se mění?
Kromě mírnějších pravidel oddlužení se dlužníci od 1. června dočkají další změny, díky které jim každý měsíc zůstane po odečtení srážek více peněz. Podle novely bude částka, nad kterou se dlužníkovi srazí zbytek čisté mzdy bez omezení, zvýšena na dvojnásobek, tedy na 19 286 korun. Výrazným zjednodušením také bude, že dlužníci již nově k návrhu nebudou muset přikládat přílohu v podobě kompletního seznamu svých dluhů. Zároveň také nebudou muset předkládat přehled o svých očekávaných příjmech v příštích 5 letech, ale pouze pro následujících 12 měsíců.

Zdroj: https://www.i60.cz/clanek/detail/23143/desitky-tisic-lidi-mohou-vybrednout-z-dluhove-pasti-diky-novemu-zakonu?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk